Další časopis o fotografování, který jsem
se rozhodl prozkoumat je Československá fotografie,
konkrétně číslo 04/2011. Jedná se o pokračovatele časopisu Photo life
revue (pozadí a důvody proměny časopisu neznám) a stojí za ním i stejní
lidé – manželé Karbusičtí a Photo life s.r.o. Narozdíl od ostatních
vychází jen šestkrát ročně, má 98 stran na kvalitním křídovém
papíře a stojí baťovských 99,– Kč.
Už na první pohled mě zaujalo několik věcí. Jednak trochu podivný nestandardní rozměr časopisu (oproti klasické A4 je vyšší a také o malinko širší), velmi málo rušivé reklamy a nepříliš příjemný použitý font. Kromě nehezkého fontu je ale design časopisu velmi pěkný, čistý a působí seriozním dojmem. Nejvíce prostoru je věnováno textu, kterým je ČS fotografie doslova nabitá. Je znát, že na přípravu čísla měla redakce místo jednoho měsíce hned dva. Když už se zmiňuji o redakci, drtivá většina článků v časopise je od jednoho autora, Jana Karbusického. A jeho články v tomto čísle jsou jako aprílové počasí. Některé jsou psány dost arogantním a povýšeneckým tónem (Fotoklinika, Smát se nebo plakat), který je zábavný na blogu Radka Hulána, ale ve fotočasopise? Jiné jsou naopak povedené (Lowepro street…, Digitální stříbro…).
Většina článků má formu úvahy, kdy se autor zamýšlí nad daným tématem (například portrétní fotografie) a současnou dobou. Mezi řádky lze číst, že si pan Karbusický o dnešní fotografii nemyslí nic pěkného, nemá rád fotografy novináře a fotografování na APS-C digitální čip je už samo o sobě méněcenné než klasická fotografie na kinofilm. A tak dále, skoro by se dalo napsat, že z časopisu jsem se dozvěděl mnohem více o názorech pana Karbusického než o samotném focení. Neříkám, že s jeho nározy nesouhlasím, naopak, často nelze než mu dát zapravdu, ale pro tyto informace by byl pravdu lepší formát osobního blogu.
Další drobnou výtku mám obecně k recenzím. Úplně ve všech chybí cena recenzovaného produktu. Ať už jde o kompaktní fotoaparát, software, filtry nebo nástroje na čištění čipu. Jakoby cena byla něco, o čem se nemluví nebo o čem mluvit není slušné. Přitom právě cena je pro amatérské fotografy, pro které je tato činnost především koníčkem, klíčovou informací. Netřeba jí uvádět přesně, alespoň přibližná informace pro představu by ale podle mě chybět neměla.
Trochu jsem nevěděl co si myslet o článku White balance neexistuje! Chápu co tím autor myslel (že narovnání RGB histogramu ve fotoeditoru nenahrazuje vyvážení barev pomocí barevných konverzních filtrů), s tím lze jistě souhlasit, ale že by to automaticky znamenalo, že práce se softwarovým vyvážením bílé by neměla smysl (zvlášť při práci s RAW formátem) nebo že dokonce neexistuje? Obzvlášť, když v recenzi na digitální kompakt o pár stránek dále se dočtete od stejného redaktora, že „snad poprvé vidím opravdu funkční režim automatického vyvážení bílého bodu (Auto WB)“.
Ale rozhodně bych nerad, aby recenze časopisu vyzněla negativně. Naopak, při čtení jsem se většinou bavil dobře, získal jsem pár zajímavých informací, líbily se mi informace o focení s konverzními filtry, reportáž z Albánie, reportáž o skládání fotografií s různým nasvícením, úvaha o portrétech nebo test systému Lowepro. Zkrátka časopis mi vydržel na dlouho (déle než předchozí časopisy) a až na výše zmíněné výhrady to byl příjemně strávený čas. Předplatitelem se sice nestanu, ale když v dalších číslech po prolistování v trafice narazím na témata, která mě zajímají, asi si ho ještě koupím.
Hodnocení: 80%
Přesun na hosting Wedos.com
Po nějaké době jsem opět změnil hosting pro Geeknet.cz. Je to již třetí hosting, který pro tento blog používám a tentokrát nebyla důvodem změny nespokojenost s kvalitou poskytovaných služeb (jako v případě prvního hostingu u Station.cz), ale spíše parametry služby.
Ještě donedávna běžel Geeknet na serverech webhostingu ONEbit, který stále považuji za velmi kvalitní (především v poměru k ceně). Přesto mi na něm běžný redakční systém WordPress nefungoval optimálně. Po nějakém čase, kdy se začaly problémy stupňovat jsem zjistil, že za to může omezení v nastavení PHP, konkrétně memory_limit, který je u nejlevnějšího, jinak zcela dostatečného programu WebSTART, nastaven na 32 MB. Má naprosto běžná instalace WordPressu s cca pěti velmi populárními a široce používanými plug-iny si ale vyžadovala více, dokumentace mluví až o 128MB, i když dnes už vím, že v mém případě stačí bez problémů i 48 MB (které Vám ONEbit nabídne u programu WebOPTIM).
Nedostatek paměti pro PHP skripty se projevoval nefunkčností automatických aktualizací nebo mnohem vážnější nenačítání TinyMCE editoru pro psaní příspěvků. Postupně se začalo chovat nepředvídatelně i celé administrační rozhraní a tak bylo potřeba situaci řešit. Dopředu jsem bohužel nevěděl, kolik paměti má instalace bude potřebovat, ale nakonec jsem narazil na relativně nový hosting Wedos.com o kterém toho bylo na internetu popsáno dost a dost. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet jejich levný neomezený hosting, který má memory_limit nastaven na 128 MB a i všechny ostatní papírové parametry jsou srovnatelné nebo lepší v předchozím programem u ONEbit. Navíc nabízejí zajímavou akci v rámci které získáte zdarma dvojnásobnou délku předplaceného hostingu, který vám zbývá u konkurence, v případě, že k nim přejdete. Platnost akce zatím stále týden po týdnu prodlužují.
Ona neomezenost a velkorysé parametry u tak levného hostingu skýtá riziko návalu dalších uživatelů, kteří začnou neúměrně vytěžovat celou webhostingovou službu. Pro web větší důležitosti bych se asi obrátil na nějakého jiného, léty prověřeného, poskytovatele. Ale na druhou stranu Geeknet u Wedosu už pár týdnů jede naprosto skvěle a komunikace s jejich podporou, kterou jsem již jednou absolvoval, proběhla také bezproblémů. Nezbývá než jim držet palce.
Když Nokia pořádala mezi širokou veřejností anketu na téma chytrých mobilních telefonů s otázkou „Co je důležitější než výdrž baterky?“ suverénně zvítězila odpověď „nic“. Ono se ani není co divit, když se z našich drahých funkcemi nabitých telefonů stává po necelém dni práce jen elegantní těžítko. Stáváme se otroky nabíječek a náhradních akumulátorů, před zapnutím té které funkce, za kterou jsme v telefonu draze zaplatili, si musíme rozmyslet, zda si ji z „energetického“ hlediska můžeme dovolit. Ono totiž představit dnes takový hardware a software, který vydrží alespoň dva dny opravdu intenzivního používání a zároveň to nebude marketingová sebevražda dnes prakticky nikdo neumí a situace se stále spíše zhoršuje. Nemluvě o tom, že ani dva dny nejsou výsledkem, nad kterým by někdo mohl jásat.
Kdo dnes umí s výdrží alespoň trochu nakládat (u některých modelů) je Nokia a Blackberry. Oba mají úsporný vyladěný operační systém a až do nedávna stáli i stranou v honbě za monstrózními parametry mobilních procesorů či rozlišením displejů. Oba mají ve své nabídce alespoň pár kusů smartphonů, se kterými vydržíte alespoň dva dny. Situace se ale zhoršuje, trend mluví jasně ve prospěch dotykových displejů a nejlépe s velkou úhlopříčkou a alespoň jednom gigahertzovém jádru. I poslední Blackberry telefony s dotykovým ovládáním už nevydrží mnoho, Nokia rezignovala na klávesové ovládání 3rd edice Symbianu a třeba nádherná E7 nevydrží o nic déle než konkurence. Jsem zvědavý co přinesou novinky jako Blackberry Bold Touch či Nokia E6.
Řešením by snad mohlo být také efektivnější dobíjení. Mluví se například o bezdrátovém dobíjení nebo o solárních panelech přímo v displeji. Možná přijdou ke slovu opět palivové články. Ať už to bude jak chce, pokládám energetické zdroje a výdrž smartphonů obecně za naprosto klíčovou vlastnost, která by měla hrát roli v následujících generacích chytrých telefonů a která posune jejich využití na další úroveň. Vždyť mnoho služeb je dnes prakticky mrtvých jen pro jejich energetickou náročnost při reálném provozu na zařízeních uživatelů.
Nový e-mail od Opery
Před pár dny spustila Opera Software zcela přepracovanou e-mail službu na mail.opera.com. Jak se zdá, Opera to myslí s e-mailem vážně. Již minulý rok Opera koupila dle mého názoru nejlepšího poskytovatele e-mailových služeb (pokud nechcete/nepotřebujete Exchange), australský Fastmail.fm. Jejich služby dnes najdete na původní doméně (pro stávající uživatele se toho zatím mnoho nezměnilo) a nebo na nové doméně operamail.com. I když Fastmail (Operamail) nabízí i free account, jedná se především o placené e-mailové služby pro uživatele požadující nadstandardní služby.
Jak do toho zapadá nový mail.opera.com? Těžko říci. Zajímalo by mě, zda pro tuto službu využívají funkcionalitu a technologie zakoupené s Fastmailem, ale prozatím tomu nic nenasvědčuje. Na rozdíl od Fastmailu cílí nový mail.opera.com evidentně na obyčejné uživatele. První výhodou je, že pokud již u Opery máte účet (například pro synchronizaci záložek), nemusíte se znovu registrovat, stačí se přihlásit. Druhá věc, která mě zaujala, je nádherné čisté a přehledné uživatelské rozhraní samotného e-mailu. Takto si představuju schránku pro svojí babičku či známé, kteří nechtějí mít s počítači společného víc, než pár služeb, které využívají. Ale i mě jednoduchý účelně navržený design hladí po duši a je radost s ním pracovat. Google či Microsoft by se mohli leccos přiučit.
Jednoduchosti je podřízeno úplně vše. Nehledejte žádné „nastavení“, vše funguje tak jak to bylo autory nastaveno (naštěstí velmi dobře), i když zamrzí třeba nemožnost vypnout automatický podpis vkládaný do každého odeslaného e-mailu (naštěstí bez reklamy, jen vaše jméno a e-mailová adresa). Navíc nikde není vidět žádná reklama (zatím?) a tak nezbývá, než hodnotit ohodnotit tento počin jednoznačně pozitivně. Snad jen škoda, že mezi patnácti podporovanými jazyky uživatelského rozhraní zatím chybí čeština.
Po všem tom humbuku kolem
zdražování DPH u knih a naříkání vydavatelů nad hrozícím poklesem
inteligence a vzdělanosti národa, jsem si raději ve svém oblíbeném online
knihkupectví objednal novou knížku,
tentokrát pořádně geekovskou. A nadchla mě takovým způsobem, že se
o tom musím s vámi podělit.
Marcus Chown, který knihu napsal, pracuje jako kosmologický poradce časopisu New Scientist. Vystudoval fyziku a astrofyziku, dříve pracoval jako radioastronom a spolupracoval i s BBC. Kvantová teorie nikoho nezabije má ještě podtitul průvodce vesmírem a poprvé vyšla v originále v roce 2007. Přestože se jedná o poměrně útlou publikaci (160 stránek plus rozsáhlý slovník pojmů), je doslova nabitá informacemi které nutí člověka k zamyšlení snad nad každým odstavcem.
V první části Malé věci vás autor vezme do světa atomů a subatomárních částic. Naprosto srozumitelným způsobem vysvětlí vývoj poznání v této oblasti až po moderní teorie včetně té nejzajímavější kvantové. Člověk si osvěží a doplní informace, které zná o spoustu nových poznatků, skvěle vysvětlených na příkladech, přirovnáních a nejrůznějších zajímavých provokativních paradoxech. Dozvíte se, že existuje kapalina, která teče do kopce, že atom může být na mnoha místech zároveň nebo že každý váš nádech obsahuje atom, který vydechla Marilin Monroe. Spousta současných teorií mění určitým způsobem náhlížení na svět, mnohým z nich se ani „nechce věřit“, ale autor je dokáže srozumitelně vyargumentovat, odkázat na další zdroje studia a kromě těch všech informací i skvěle pobavit.
Ve druhé části Velké věci vás pak autor přenese do vesmíru. Vysvětli proč se nemůže nic pohybovat rychleji než světlo a jaký to má vliv na změny v času a prostoru. Jak je to vlastně s tou teorií relativity, jaké jsou její zajímavé důsledky, co je to temná hmota nebo něco víc o vzniku vesmíru. Na spoustu věcí, které člověk zná třeba už ze školy stačí nahlédnout z různých směrů a hned člověka napadají nejrůznější zajímavé paradoxy, které autor hned vysvětluje. Zbývá ale i spousta věcí, kde věda zatím tápe či kde se velký oběv teprve očekává. I to je samo o sobě zajímavé.
Pokud jste, podobně jako já, v těchto oblastech v obraze jen tak povrchně, je tato knížka ideální úvod do problematiky (vesmíru a vůbec světa kolem nás). Je zábavná, čtivá a hlavně motivuje k dalšímu shánění informací a studiu. Už teď mám vyhlídnuté další dvě zajímavé knížky na podobná témata. O těch třeba zase příště.