Po všem tom humbuku kolem
zdražování DPH u knih a naříkání vydavatelů nad hrozícím poklesem
inteligence a vzdělanosti národa, jsem si raději ve svém oblíbeném online
knihkupectví objednal novou knížku,
tentokrát pořádně geekovskou. A nadchla mě takovým způsobem, že se
o tom musím s vámi podělit.
Marcus Chown, který knihu napsal, pracuje jako kosmologický poradce časopisu New Scientist. Vystudoval fyziku a astrofyziku, dříve pracoval jako radioastronom a spolupracoval i s BBC. Kvantová teorie nikoho nezabije má ještě podtitul průvodce vesmírem a poprvé vyšla v originále v roce 2007. Přestože se jedná o poměrně útlou publikaci (160 stránek plus rozsáhlý slovník pojmů), je doslova nabitá informacemi které nutí člověka k zamyšlení snad nad každým odstavcem.
V první části Malé věci vás autor vezme do světa atomů a subatomárních částic. Naprosto srozumitelným způsobem vysvětlí vývoj poznání v této oblasti až po moderní teorie včetně té nejzajímavější kvantové. Člověk si osvěží a doplní informace, které zná o spoustu nových poznatků, skvěle vysvětlených na příkladech, přirovnáních a nejrůznějších zajímavých provokativních paradoxech. Dozvíte se, že existuje kapalina, která teče do kopce, že atom může být na mnoha místech zároveň nebo že každý váš nádech obsahuje atom, který vydechla Marilin Monroe. Spousta současných teorií mění určitým způsobem náhlížení na svět, mnohým z nich se ani „nechce věřit“, ale autor je dokáže srozumitelně vyargumentovat, odkázat na další zdroje studia a kromě těch všech informací i skvěle pobavit.
Ve druhé části Velké věci vás pak autor přenese do vesmíru. Vysvětli proč se nemůže nic pohybovat rychleji než světlo a jaký to má vliv na změny v času a prostoru. Jak je to vlastně s tou teorií relativity, jaké jsou její zajímavé důsledky, co je to temná hmota nebo něco víc o vzniku vesmíru. Na spoustu věcí, které člověk zná třeba už ze školy stačí nahlédnout z různých směrů a hned člověka napadají nejrůznější zajímavé paradoxy, které autor hned vysvětluje. Zbývá ale i spousta věcí, kde věda zatím tápe či kde se velký oběv teprve očekává. I to je samo o sobě zajímavé.
Pokud jste, podobně jako já, v těchto oblastech v obraze jen tak povrchně, je tato knížka ideální úvod do problematiky (vesmíru a vůbec světa kolem nás). Je zábavná, čtivá a hlavně motivuje k dalšímu shánění informací a studiu. Už teď mám vyhlídnuté další dvě zajímavé knížky na podobná témata. O těch třeba zase příště.
Ochranná fólie ScreenShield
Velké displeje dnešních převážně dotykových telefonů je potřeba opečovávat. Takový telefon za mnoho tisíc přeci jen chceme mít neustále u sebe v nejrůznějších (někdy i dost drsných) podmínkách, a pouzdro není vždy optimální řešení. Proto jsou na trhu speciální ochranné fólie. Asi nejznámější a nejlépe hodnocenou je InvisibleShield od americké firmy Zagg. Ta využívá tenké fólie, které byla původně vyvinuta na ochranu listů rotoru amerických vojenských helikoptér.
Nedávno se mi do rukou dostala alternativa v podobě produktu ScreenShield od české firmy Skinzone, která stojí i za stejnojmenným projektem Skinzone.cz. ScreenShield využívá tenké oděruvzdorné fólie, který byla tentokrát původně používána prý jako ochrana nárazníků závodních automobilů. A jelikož se mi cca po roce zrovna začala odloupávat fólie na displeji nalepená již z výroby, využil jsem testovacího vzorku a fólii si zkušebně nalepil. To samo o sobě nebylo nic těžkého, fólii sloupnete, nastříkáte tekutinou a co nejpřesněji „nalepíte“ na displej. Stěrkou vytlačíte kapalinu do stran a počkáte několik hodin než zbylé drobné bubliny zmizí. Dopadlo to dobře, výsledek se zdál být parádní, ovšem jen do doby, než jsem zapnul telefon a rozsvítil displej.
ScreenShield má totiž na obraz displeje neblahý vliv, celý obraz je najednou pokrytý velice drobným barevným šumem, který se mění (šumí) podle toho pod jakým úhlem displej sledujete, ale nikdy nezmizí. Nejvíce to vynikne při silném podsvětlení s bílým pozadím, ale rušivé to je i u tmavého. Navíc když se podíváte na fólii z blízka a velice pozorně, uvidíte, že není úplně rovná, ale její povrch připomíná spíše něco jako mnohokrát zmenšenou kůru pomeranče. To má za následek, že naopak při hodně slabém podsvícení a tmavém pozadí vypadá displej trochu jako kdybyste ho přejeli špinavým mokrým hadrem a nechali uschnout. Znamená to více odrazů, horší čitelnost a celkově to není příjemné.
Přitom všechny ostatní vlastnosti fólie jsou parádní, na dotek působí příjemně, poškrábat se mi jí opravdu ničím nepodařilo (i když jsem se snažil) a po nalepení sedí opravdu perfektně. Ale k čemu je to platné, když se na to podle mého názoru (i názoru lidí, kterým jsem to ukazoval) nedá koukat. K čemu je sice ochráněný drahý displej, když si nemohu užívat jeho kvality.
Až se mi to zdálo podezřelé, že by si toho nikdo nevšiml ani v recenzích, které výrobce linkuje na svých stránkách. Nebo jsem jen tak náročný?
První fólii jsem nalepil vteřinu po té, co jsem sloupl tu původní z výroby, která se už v jednom růžku začala odlupovat. Takže displej byl úplně čistý. Kvůli zarážejícím výsledkům jsem si z fólie určené pro tělo iPhone 4 vystřihl ještě jednu kontrolní. Tu původní sloupl, tentokrát jsem mezitím ještě zkusil důkladně vyčistit a vyleštit hadříkem celý displej a nalepil fólii druhou. Výsledek naprosto stejný. Pro porovnání jsem si půjčil druhý telefon s nalepeným InvisibleShieldem od Zagg a tato fólie žádné takové problémy nemá.
I když v případě možnosti volby vždy podpořím raději český produkt, zde ho bohužel doporučit nemohu. Chcete-li kvalitní ochranu displeje, vezměte raději osvědčený InvisibleShield od Zagg. Už jsem si ho také objednal, jakmile dorazí, doplním zde své poznatky.
14. 4. 2011 – AKTUALIZOVÁNO
Objevila se další recenze ScreenShieldu na SmartManii, kde v komentářích na mé výtky a problémy zareagoval pan Svoboda ze Skinzone.cz:
Máte naprostou pravdu. Cca 1 týden jsme vyráběli z vadného kusu role fólie, kde se projevovali přesně tyto problémy, nejednalo se o žádné velké množství. Bohužel se tento demo kus dostal pravděpodobně do série, který jsme zaslali prodejcům jako „kvalitní“ ukázku. No zkrátka smůla. Až následně jsme na ten problém byli upozorněni. Pakliže je někdo ze čtenářů recenze, kdo má obdobnou zkušenost, pak prosím neváhejte a napište na info@screenshield.cz. Zdarma zašleme novou a všem postiženým se omlouváme. Petr Svoboda. Skinzone
Jelikož ani další uživatelé nereportují podobné problémy, dává vysvětlení smysl. Jak jsem psal v recenzi, po všech dalších stránkách jsem byl s folií spokojený. Pokud se tedy takový problém už neobjevuje, mohu jí jedině doporučit. Možná u svého příštího telefonu jí dám opět šanci.
Konec Symbianu se blíží
Symbian je v současné době můj nejoblíbenější mobilní operační systém. Používám ho pro jeho bezkonkurenční uživatelské rozhraní v nedotykové variantě, plný multitasking, kdy opravdu vidím, které aplikace pracují a které ne, nízké nároký na spotřebu a díky tomu fantastickou výdrž některých přístrojů se Symbianem či oceňuji geniální správu různých způsobů připojení k internetu. Proto jsem byl docela rozčarován, když Nokia oznámila, že se Symbianem dlouhodobě nepočítá. Bude do něj sice ještě krátkodobě investováno, ale nová Nokia strategie ukazuje, že veškerý vývoj na Symbianu se postupně přesune na Windows Phones platformu.
A to v době, kdy EU spolu s konsorciem dalších společností dala na vývoj Symbianu nemalé peníze, v době kdy je celé jádro Symbianu čerstvě kompletně přepsáno se spoustou skvělých vlastností a v době, kdy se plánuje zcela nové GUI postavené na QT. Symbian tak končí překvapivě v době, kdy je prakticky nejmodernějším mobilním operačním systémem na trhu.
Chápu proč se Nokia rozhodla přejít k Windows Phones, Symbian nemá mezi uživateli již sexappeal, snad každý uživatel už ho používal a jen těžko přesvědčuje uživatele, že je dnes někde jinde než na Nokii 6600 nebo N97. Také se Nokii nedaří nalákat vývojáře a spousta služeb, obzvláště z USA, nejsou pro Symbian dostupné – na rozdíl od Androidu nebo iOS. Windows Phones v tomto znamená skvělé šance jak začít znovu téměř od nuly (přeci jen tento systém je zatím takový nedodělek) se silným Microsoftem za zády. Držím jim palce. Ale myslím si, že Symbian by mohl fungovat paralelně dál, třeba jako alternativa pro hi-end telefony bez dotykového displeje s dlouhou výdrží nebo pro uživatele, kterým některé jeho unikátní vlastnosti prostě vyhovují.
Smrt Symbianu se tak jako tak blíží. I když na trhu budou vynikající přístroje typu E7, E6, ohlášený konec odradí už tak zoufale malé množství vývojářů pro tento systém, a bez nových aplikací je potenciál systému rázem poloviční. Jsem zvědavý jak vyvinou Windows Phones ve spolupráci s Nokií a zda tento systém nebude jen kopií iOS/Androida s jiným GUI (takový z něho mám pocit nyní). A nám milovníkům produktivních přístrojů s HW klávesnicí bez dotykových displejů, dlouhou výdrží a pořádným multitaskingem nezbývá, než se porozhlédnout po BlackBerry.
Stavba HTPC novinky a trendy
Už jsou tomu více než dva roky, co jsem zde na blogu publikoval sérii článků o stavbě HTPC. Od té doby se ale mnoho změnilo a jelikož tyto články jsou stále oblíbené, cítím potřebu je aktualizovat a podívat se podrobněji na současné možnosti při stavbě domácího multimediálního centra.
Úvodem bych rád uvedl, že je dnes na trhu mnoho povedených „krabiček“, které zvládnou téměř vše na co si pomyslíte, bez starostí s konfigurací, instalací, za velmi výhodnou cenu. Dobrou zkušenost mám například s Xtreamerem, u kterého výrobce zatím stále aktualizuje firmware, přidává nové služby, opravuje chyby a je podpořen velmi silnou komunitou. Stavbu HTPC bych tak dnes doporučil jen těm opravdu náročným uživatelům, které bude stavba a neustálá konfigurace alespoň trochu bavit nebo kteří mají specifické požadavky. HTPC má stále výhody ve stoprocentní kompatibilitě se všemi formáty, zaručeným neustálým dlouhodobým vývojem a možností výběru z několika softwarových systémů (nebo použití více současně). Buďte ale připraveni, že to nepůjde hladce.
Hardware
Mnoho nového se událo především v oblasti hardware. Dnes již není problém postavit výkonné HTPC na základních deskách formátu ITX, tedy na nádherných miniaturních rozměrech 17×17 cm. Hodně aktivní je v této oblasti firma Zotac, jejíž desky jsou kvalitní, ale najdou se i novinky od tradičních výrobců jako Gigabyte. Jako ideální základ se dnes jeví deska s čipsetem nVidia ION (obsahuje grafickou kartu GeForce 9400, ovladače jsou pro multimedia kvalitnější než od konkurenčního AMD a především svým výkonem zvládá bez problémů přehrávání HD videa) a procesoru Intel Atom (velký procesorový výkon totiž už nebude příliš potřeba a tak by mělo být cílem spíše ušetřit na spotřebě). Bylo by dobré nezapomenout na optický audio výstup, ne všechny zvukové formáty lze dostat do HDMI. Základem pro HTPC tak může být třeba Zotac IONITX-F-E. Pokud byste přeci jen potřebovali více výkonu na procesoru, například pro náročnější hrátky s televizními/satelitními kartami, objevují se již ITX novinky s klasickou paticí pro procesory (Zotac, Gigabyte).
Pamatujte, že na malé ITX desky se nevejde moc přídavných karet, ale prakticky vše dnes lze připojit i v externí variantě přes USB a schovat to s kablíkem někam dozadu za samotné HTPC. Při výběru ITX skříně záleží jen na vašem vkusu. Hodí se displej, který by ukazoval menu HTPC i bez zapnuté televize, ale třeba mnou používaný iMON tak dnes nakonfigurovat nelze (prý se ale pracuje na nové funkční verzi). Důležitým prvkem je také dálkové ovládání a tady bych doporučil nepodceňovat. Zajímavé mohou být například ovladače s qwerty klávesnicí, neboť zadávat text klasickým směrovým křížem je utrpení, přitom text se může hodit pro vyhledávání online obsahu nebo pro využití prohlížeče či dalších do HTPC integrovaných aplikací. Jako tip pro vás mám třeba jeden ovladač od Lenovo nebo nádherný TiVo. Nejlépe je nakoupíte na eBay.
Software
Pokud jde o software, jsou podle mě stále nejlepším řešením XBMC a MediaPortal. Vývoj jde rychle především u XBMC, kde se povedl opravdu velký posun kupředu (v kvalitě a možnostech přehrávání, stabilitě, nových funkcích). MediaPortal naopak těží z toho, že využívá externích kodeků, které se neustále vylepšují nezávisle na samotném MediaPortalu, ale i tam je znát postupný vývoj. K MediaPortalu doporučuju instalovat balík kodeků speciálně pro něho vytvořeným (a často aktualizovaným) SAF, které připravuje český uživatel s přezdívkou hoborg. K oběma systémům lze přidat nejrůznější množství plug-inů, které přizpůsobí vlastnosti HTPC právě vašim potřebám, ale i nádherných témat tak, aby menu zapadlo co nejvíce do vašeho obýváku. Můj nejoblíbenější plug-in do MediaPortalu je OnlineVideos, do kterého lze přidat i online archivy České televize, Novy i Primy. Je to skutečně luxus pustit si zprávy či zmeškaný seriál až v momentě, kdy máte čas a ne podle TV programu.
Spousta problémů, které jsem řešil v předchozích článcích jsou již minulostí, například změna frekvence dle fps přehrávaného filmu již funguje velmi dobře a nic nebrání opravdu plynulému přehrávání videa. Rozběhat HTPC je zase o něco jednodušší, ale stále je to cesta trnitá. Doporučuji pravidelně sledovat diskusní fóra HTPC projektů, aktualizovat a sledovat vývoj.
Vyzkoušel jsem mnoho zálohovacích programů a s málokterým jsem byl spokojen. Přitom se může zdát, že zálohování je relativně jednoduchá činnost. V prvé řadě je třeba rozlišit způsob zálohování. Uchovávat pro případ neštěstí si můžete buď celou partition, což se hodí třeba pro tu systémovou, neboť pokud se s vaším systémem něco stane, obnovení do předchozího funkčního stavu je jednoduché a rychlé. A nebo můžete zálohovat jen vybrané soubory a složky, což se hodí třeba na multimediální data, pracovní věci atd, kde si zvolíte zálohu jen toho, co má smysl, čímž šetříte místo a přenosové kapacity. U té se navíc velice hodí používat inkrementální nebo rozdílové zálohování.
Pro první případ, zálohu celé partition, je nejlepším řešením podle mě Drive SnapShot, které je opravdu vyladěný, ale jeho nevýhodou je pro běžného domácího uživatele brutální cena cca 46,5 EUR (včetně daně). Pro zálohování složek a souborů je naopak etalonem Cobian Backup, který mě osobně ale nikdy nefungoval tak jak bych chtěl a nebylo na něj spolehnutí (což je u zálohování snad to nejdůležitější). Fajn je také 7-zip, ale je třeba se trochu pohrát se skripty a příkazovým řádkem a i tak na vás čeká řada problémů.
Proto jsem dlouhou dobu používal pro zálohování nástroj k tomu určený přímo ve Windows 7. Tam lze zálohovat jak celé partition, tak vybrané soubory. Pro mě ale chybou je, že během zálohování je počítač tak vytížen, že se na něm nedá prakticky pracovat, zálohování trvá poměrně dlouho a chybí některá pro mě důležitá nastavení a funkce.
Před nedávnem však vyšla finální druhá verze programu EASEUS Todo Backup, která mi splnila sen. Jedná se o bezplatnou aplikaci (pro domácí použití), která umí zálohovat partition za chodu, ale také umí zálohovat i vybrané složky a soubory. Obsahuje vlastní plánovač, zálohy dokáže zašifrovat AES šifrou a podporuje inkrementální zálohování. Výsledkem jsou soubory s koncovkou PBD, které pak následně můžete namountovat jako virtuální disk v případě, že potřebujete obnovit nějaký soubor a nebo je použijete rovnou ke kompletní obnově. Výsledný PBD soubor navíc umí sám nahrát na FTP a o výsledku zálohy vás informuje na email. Přímo v programu lze vytvořit bootovatelné médium, ze kterého v případě havárie nabootujete a pohodlně obnovíte zálohu.
Především ona jednoduchost a pohodlnost je to, co na Todo Bakcup oceňuji. Jako třešničku na dortu pak umí klonování disků. Není v podstatě nic, co by mi v této parádní aplikaci chybělo. Oproti předchozí verzi 1.1 navíc k zálohování partition využívá osvědčenou, přímo do Windows implementovanou službu „Volume Shadow Service“, což slibuje více stability než jakékoliv jiné proprietární řešení. I tak ale při instalaci si program přidává navíc do systému jakýsi ovladač, pravděpodobně kvůli potřebě mountovat zálohy jako virtuální disk, což může znamenat jisté riziko, navíc vyžaduje restart. Také aplikace není tak malá a nenáročná jako třeba geniální Drive SnapShot, ale i přes to je to pro mě, i díky nulové ceně, zatím zálohovací jednička!