Občas nevycházím z údivu, co se to na mě line z reproduktorů námi povinně placeného veřejnoprávního rozhlasu. Včera jsem se v autě zaposlouchal do krátké reportáže o OSN na Radiožurnálu, kterou si můžete poslechnout zde (začátek v čase 0:39:00). Dozvěděl jsem se, že existuje nějaký ideál světového parlamentu, který by vládl v zájmu všeho lidstva (brr už jen při té představě mi běhá mráz po zádech) a že by bylo nejjednodušší, kdyby v OSN nebyly zastoupeny jednotlivé státy, ale spíše organizace typu Evropská unie. Bezostyšně nám pan Broža odkrývá skutečný cíl – jednoduchost vlády nad světem. Méně členů, méně dohadujících se stran, ale větší moc i nad těmi, kterým hlasy ve „světovém parlamentu“ sebereme. Už se nemohu dočkat v jakém blahu lidstva mě přinutí žít. Budeme se zdravit „buďte dobrý“ a v restauraci si neposolíme jídlo, protože sůl je škodlivá a tudíž nelegální (via Demolition Man)?
Přemýšlím kdo je vlastně pan Michal Broža, vedoucí mise OSN v České republice. Co vlastně taková mise v České republice dělá a jak asi hájí naše zájmy?
Do kolen mě ale dostalo především závěrečné slovo pana redaktora, který svou reportáž zakončil tím, že státy by měly zakopat válečnou sekeru a přestat se hádat o malichernostech typu státní suverenita. Když toto slyším, začínám se o svou budoucnost a o budoucnost naší země docela bát.
Mrzí mě, že si musím něco takového povinně platit a tím podporovat. Už dávno jsem přestal vidět smysl veřejnoprávních médií v naší aktuální době. Zrušme je prosím než ony zruší nás.
Recenze časopisu FotoVideo
Moje druhá recenze časopisu o focení se bude týkat
měsíčníku FotoVideo. Na akci Setkání fotografů jsem dostal jako dárek zdarma
zářiové číslo, které je s přimhouřením oka celkem aktuální a tak
budu recenzovat právě toto číslo.
K FotoVideu jsem ze začátku přistupoval malinko skepticky, přecijen „video“, které má časopis v názvu je pro mě jen okrajové téma, které mě zajímá jen minimálně. Po přečtení tohoto čísla se ale ukázalo, že o videu tu není prakticky ani slovo, videonadšenci se budou muset poohlédnout jinde. Já to ale hodnotím kladně a s klidným srdcem ho zařazuji mezi čistokrevné fotočasopisy. FotoVideo vydává původní česká redakce pod hlavičkou vydavatelství ATEMI. Internetové stránky jsou ifotovideo.cz a cena jednoho čísla, které neobsahuje žádnou DVD přílohu (považuju spíš za plus) je přijatelných 89 Kč. Grafická podoba časopisu je trochu nudná, rozhodně není tak příjemná jako minulé Digitální Foto, ale použitý papír je příjemný a tisk (obzvláště fotek) je kvalitní. Za své peníze dostanete 116 stránek, počítáno včetně obálky.
V první části čísla je deset stránek věnovaných letošním cenám EISA. FotoVideo je totiž členem této asociace a podílí se tak na udílení cen. Proto chápu, že tomu museli věnovat takový rozsah, navíc EISA je prestižní ocenění, i když pro mě jako koncového uživatele to má nulovou hodnotu neboť vybírám podle jiných parametrů a klidně bych se spokojil s jednostránkovou tabulkou oceněných :)
V další části fotoudálost jsou informace o mezinárodní soutěži fotografů The Al-Thani award a deseti stránkami nádherných fotek právě z této soutěže. Jsou vytištěny kvalitně a je radost na ně pohledět, inspirovat se. To se mi líbí, fotky by neměly ve fotočasopise chybět. Následuje portrét fotografa Jana Lukase s ukázkou jeho fotek a stručným životopisem. Opět kladný bod.
Dále časopis obsahuje rozhovor a především hospůdku u fotografa kde se na osmi stránkách věnuje hlouběji jednomu tématu. Tentokrát jsou to panoramata na které pak ještě navazuje digitální škola (opět osm stránek) kde je popsáno jak panoramata skládat v počítači. Líbí se mi, že je danému tématu věnován velký prostor, trochu zklamaný jsem z přílišné obecnosti i když zrovna u panoramat není co podrobněji řešit. Moc se mi nelíbí forma jakou je téma zpracováno – virtuálním rozhovorem s hloupou tetou Ninou, která pokládá začátečnické otázky. Kdyby to bylo napsané „normálně“ nepřipadal bych si při čtení jako blb.
Následuje asi nejlepší pasáž časopisu jak na to kde je na deseti stránkách formou několika článků zpracováno další velké téma – focení koncertů. Je to skvěle napsané a obsahuje mnoho fotografií u kterých je informace o světelných podmínkách, použitém ohnisku objektivu a nastavení expozice. To je to co v časopisech hledám nejvíce!
Nesmím zapomenout na poradnu, která na jedné fotce ukazuje několik konkrétních chyb a velkou galerii fotek přihlášených do soutěže, kterou FotoVideo vyhlašuje pro každý měsíc. U každé fotky je krátký komentář, počet získaných bodů a k dispozici je i přehled témat, do kterých se můžete přihlásit. No a zbytek časopisu tvoří informace o mnoha dalších soutěžích a rozsáhlý článek o tiskárnách obsahující půlstránkové popisy vybraných modelů. Nejsem moc příznivcem rozebírání hardware věcí v papírových časopisech, kde se zkrátka konkurovat internetu nedá. Naopak více prostoru fotografickému softwaru a práci s ním by neškodilo.
Abych to shrnul, Fotovideo je nabité články o fotografování, o tom „jak na to“ a je tu hned několik rozsáhleji zpracovaných témat. Byť témata v tomto čísle nebyla zrovna mým půllitrem piva, obecně mi koncepce tohoto časopisu sedí. Trochu bych upravil styl psaní a grafiku, ale i přesto myslím, že toto nebylo poslední číslo, které jsem četl.
Hodnocení: 75%
Minulý článek o budoucnosti Symbianu jsem zakončil zprávou o jeho finanční podpoře přes konsorcium SIMBEOSE (Symbian – the Embedded Operating System for Europe). Trochu jsem se o toto dále zajímal a zjišťuji, že je to poměrně podivný spolek 24 společností podporovaný evropskou unií. Podivný je proto, že ani po dlouhém hledání na internetu se mi nepodařilo najít seznam oněch 24 společností, které se tohoto účastní. Z prezentací se dají dohledat jen tři – Nokia, Telefonica a ST-Ericsson. Kdo jsou ostatní, těžko zatím říct.
Tyto společnosti se rozhodly, spolu s evropskou komisí v projektu Artemis, že Symbian je ten pravý operační systém, se kterým by nejrůznější mobilní zařízení měla přicházet na trh (zasloužil se o to především tím, že je evropský) a tak jeho vývoj podpoří částkou 22 milionů eur. Polovinu této částky zaplatí zainteresované společnosti a druhou polovinu, tedy 11 milionů eur, pak zaplatí evropská unie. A jak jistě víte, peníze EU získává od nás, daňových poplatníků (tedy pokud zrovna nikoho v evropské komisi nenapadne, jak vymámit nějakou tu pokutu ze zlých mimoevropských firem typu Microsoft či Intel) a tím pádem část tohoto vývoje zaplatíme my všichni. Tyto peníze budou investovány následující tři roky na konkrétní projekty vývoje Symbianu, například na další zlepšení výdrže, využití vícejádrových procesorů, zjednodušení procesu uvedení nového Symbianem poháněného přístroje na trh pro HW výrobce a tak podobně.
Takže si to shrňme. Evropská unie, která bojuje na mnoha frontách proti velkým společnostem s dominantním postavením (přikazuje mobilním operátorům jaké mají účtovat poplatky, nebo výrobcům operačních systémů jak musí ve svých produktech nabízet/propagovat konkurenci) najednou nasype 11 milionů našich europeněz do dalšího vývoje systému, který má na evropském trhu dominantní postavení. V době, kdy ho pomalinku začíná ztrácet a situace na trhu se vyrovnává. Opět ukázkové pokřivení trhu a protekcionismus jako z učebnice.
Jen abychom se jednou nedočkali toho (až „evropský“ Symbian ztratí významnou část trhu), že budou muset výrobci dávat po spuštění na výběr, jaký systém do zařízení nainstalovat…
Symbian a jeho budoucnost
Poslední evropský výrobce mobilních telefonů zažívá v poslední době mnoho změn. Změnu na postu vedení společnosti následovala změna šéfa vývoje MeeGo a jako poslední i výměna ředitele Symbian Foundation. První výsledky tohoto „očistného“ procesu se již začínají projevovat a já bych nyní rád shrnul, co to vlastně znamená pro Symbian jako mobilní operační systém a jak to vlastně z aktuálního hlediska vypadá s jeho budoucností.
Tak předně Nokia se konečně zamyslela a ze dne na den zrušila označení Symbianových verzí ^3 respektive ^4 (hurá, vždycky jsem musel dlouze hledat, jak tu stříšku zase napsat na klávesnici). Velmi zjednodušeně řečeno původní koncept byl takový, že Symbian3 přinese několik důležitých změn a vylepšení v samotném jádru operačního systému a jen drobná vylepšení uživatelského rozhraní (tedy současný stav a to co můžeme vidět v přicházejících telefonech N8 a podobných) a následně Symbian4 který naopak měl obsahovat jen drobné změny v jádru, ale měl mít zcela přepracované uživatelské rozhraní. Jinými slovy přesně opačný postup než volí všichni ostatní na trhu mobilních operačních systémů (a osvědčilo se jim to).
UI v Symbianu4 mělo být již čistě postaveno na QT a jeho rozšítění UIEMO (UI Extension for Mobile), které měli nahradit současný AVKON framework. To by znamenalo dva problémy. Jednak problém s kompatibilitou, protože aplikace pro AVKON nepoběží pod QT rozšířeným o UIEMO a druhý je ten, že UIEMO je docela dost náročné na hardware, výkon a tím i spotřebu (což byla dosud jedna z příjemných výhod Symbianu oproti konkurenci). Tato budoucnost naštěstí padla.
Nokia se rozhodla, že (snad poprvé v historii) bude Symbian jen jeden, vyvíjený plynule a průběžně aktualizovaný na zařízeních uživatelů. Tedy něco, co je u konkurence běžné a uživatelé díky tomu mohou získat nové funkce i na „starých“ zařízeních. A co s novým uživatelským rozhraním, které Symbian nutně potřebuje? To bude. Ale Nokia se vykašlala na QT rozšíření a vytvoří ho přímo v QT samotném, konkrétně za pomoci QT Quick, který je (ještě ne 100% hotový) součástí developer verze QT 4.7. Nokia se dnes vyjadřuje tak, že upgrade nového UI bude poskytnuto i pro současné telefony, které přicházejí na trh ještě s takzvaným Symbianem3, což je pokrok oproti původně plánovanému UIEMO, kterému by současný hardware nestačil.
Toto tedy Nokia myslela svým vyjádřením, že se bude soustředit již jen na QT jako svou hlavní (a jedinou) vývojovou platformu. Nové UI bude vytvořeno za pomoci stejných nástrojů, které dává Nokia k dispozici vývojářům pro Symbian (ale i MeeGo). Sympatický přístup, který dá navíc vývojářům třetích stran mocné a relativně pohodlné nástroje na další vývoj.
Jsem rád, že se Nokia takto rozhodla i když to ještě neznamená, že nové verze Symbianu budou skvělé, jsem zvědavý jak to nakonec dopadne. V dané situaci se mi to jeví jako jediná správná cesta. Co mi zatím není uplně jasné a co se mi nepodařilo zjistit je, jaká bude budoucnost nedotykového Symbianu, zda na něj (jeho UI) Nokia zcela rezignuje (pravděpodobné), nebo zda tam nějaký vývoj bude. To je totiž platforma, kterou používám a která mi vyhovuje nejvíce.
A perlička nakonec. Celkem zajímavá je v této souvislosti zpráva, že konzorcium firem SIMBEOSE nasype do Symbianu 22 milionů eur. To jsem tedy zvědavý, jak se to projeví.
Recenze časopisu Digitální foto
Papírové časopisy už prakticky nečtu. A docela mě to mrzí, protože
jsem je měl kdysi velmi rád a chvilku si číst něco jiného než informace
z internetu je osvěžující. A tak jsem si řekl, že se pokusím trochu
zmapovat trh s foto časopisy, neboť fotografování mě zajímá a na našem
trhu je hned několik takových časopisů. Každý měsíc si koupím jedno
číslo vybraného časopisu a na základě tohoto jednoho jediného čísla ho
ohodnotím. Bude to neobjektivní, ale z mého pohledu spravedlivé. Jako
první jsem si vzal časopis Digitální foto, na který jsem četl doporučení na
internetovém diskusním fóru.
Digitální foto je českou mutací britského časopisu Digital Camera. Většinu článků a textu píše britská redakce, promíchané s informacemi a články původní české redakce. Většina jich není vůbec podepsaná, což mě docela vadilo. Že je časopis zahraniční působí trochu odtažitě, na druhou stranu zrovna informace o focení platí všude stejně. Papír je kvalitní, příjemný, jedno číslo má sto stránek a stojí 149 Kč. Ale teď už k tomu hlavnímu, k obsahu.
V digitálním fotu 87 mi chybí alespoň jeden článek, který by rozebral nějaké fotografické téma či techniku opravdu do hloubky. Jediné rozsáhlejší téma složené z několika článků je zde kreativní práce s objektivy, ale vše je tak strašně obecné, že mě to neuspokojilo. Článek o tom, jak manuálně ostřit (na těle přepnout správný čudlík a pak točit ostřícím kroužkem) mi přišel už skoro jako výsměch. Dvojstránka minirecenzí, kdy ke každé výbavě je uvedena jedna či dvě věty plus příslušný počet hvězdiček jsou také naprosto zbytečné. Ono obecně recenze „hardwaru“ – těl a objektvivů bych přenechal spíše internetu, ale test širokých objektivů v tomto čísle doplněný o fotky z měření na přiloženém DVD v RAW formátu je celkem ok. Ušetřené místo bych raději věnoval více fotkám ve velkém rozlišení, kterými bych se mohl kochat a sbírat inspiraci.
Na druhou stranu mě zaujal článek/rozhovor o fotografovi Philipu Lee Harveym, stránka s profesionální fintou aneb jak podomácku s obyčejným bleskem docílit bodového světla a dvojstránka o fotce výbuch vejce, která je velmi originální a doplněná o informaci jak vznikla. S chutí jsem si také přečetl rubriku fotoléčitel o konkrétních radách konkrétním fotografům. Zbytek jsou velice obecné, stručné texty na základní témata typu co je to histogram nebo jak používat náhled hloubky ostrosti.
Pozitivně hodnotím přiložené DVD, i když nechápu proč jeho spuštění vyžaduje práva administrátora. Na DVD je cca 5 filmových tutoriálů, jeden původní český (skvělý, podrobný) ostatní s titulkama. Dále je tu také PDF verze předchozího čísla!
Celkový můj dojem je rozpačitý. Časopis se mi zdá příliš obecný s důrazem na atraktivní grafiku (ta je celkem povedená), ale obsahově nic moc pro mě. V ceně tří čísel už si koupím pěknou knížku, která mi toho dá víc. Na druhou stranu ten český tutoriál o úpravách ve Photoshopu je opravdu moc fajn.
Hodnocení : 50%